/
Příběh
Ne tak docela fiktivní příběh člověka, který ve skutečnosti dostal označení „heparinový vrah“. Co bylo příčinou a co se odehrává v mysli mladíka, který se rozhodne vykonat a vykonávat ty nejtěžší zločiny a mít přitom často pocit, že vlastně dělá dobrou věc? Co nutí nadějného a inteligentního adepta studia medicíny z podstaty se změnit a páchat na lidech zlo? Je hrozná, ta představa, že vraždí člověk, kterého dobře znáte, kterého denně vídáte, máte ho vlastně rádi, a který je všem nápomocný, ochotný a obětavý, i na úkor vlastního pohodlí a svých vlastních věcí.
Sledujeme příběh, který se mohl stát a bohužel kdykoliv stát může. Ano, takhle se to i ve skutečnosti stát mohlo. A první, co vás napadne, když zjistíte, jakou lidskou bestii jste znali, kolik chybělo, aby se obětí stal kdokoli z vašich blízkých a známých, nebo dokonce vy samotní. A právě nedávno medializovaný příběh „heparinového vraha“ nás zasáhl na citlivém místě. Ano, tohle se opravdu mohlo stát komukoliv z nás. Tohle už nebylo „někde ve světě“. Tohle bylo opravdu hodně blízko!
A tak se rozehrává příběh obětavého, inteligentního a zakřiknutého mladíka s tváří padlého anděla, který se pokouší, a později ještě několikrát, dostat na studium medicíny. Ale jeho povaha, přestože schopnosti a inteligenci na to má, mu nedovolí, aby přijímací zkoušky na medicínu, teď a kdykoliv potom, zvládl. A tak se dostává do nemocnice jako saniťák a bere to samozřejmě jako přestupnou stanici, protože ON na to má, aby se doktorem stal. ON rozhodně víc než kdejaký doktůrek, který vystudoval jen proto, že jeho příbuzný pracoval tam a tam, nebo že pomohly peníze na správném místě. A navíc od nich musí snášet tu nadřazenost, potupu… ON, který by je strčil do kapsy, najednou je musí poslouchat, snášet příkoří a chovat se jako ten nejpodřadnější člověk pod sluncem. Jako nula. Hlavně ten doktor Valenčík! Zachází se mnou jak s onucí. Kdybych tak mohl něco udělat, čím bych se mu pomstil. Abych já odešel z bitvy jako vítěz a on jako poražený! Aby i Markéta poznala, že jsem lepší než doktůrek.
A pak přišel den, kdy umírající starý pán požádá JEHO, aby mu pomohl skončit to trápení a dostat ho na druhý břeh. A ON to udělá a najednou se dostaví pocity blaha. Uvědomí si, že má vlastně možnosti Boha. Že ON je ten, co rozhoduje o žití či nežití pacientů. A splnilo to i primární účel! Lékař Valenčík, který prosazoval léčbu, která byla teprve novinkou a kterou primář rozhodně neschvaloval, byl najednou ten špatný, ten viník, ten poražený. A ten pocit štěstí z vítězství byl pro NĚJ opojný. Mám moc, konečně mám moc!
A tak to zkusí znovu… a znovu. Stále častěji, často na pokraji prozrazení. Divák se několikrát přistihne, že občas tomu outsiderovi, tak jak to odpovídá lidské povaze, drží palce. Jen aby nebyl prozrazen, než to udělá. A když to udělá (často za dramatických situací a podmínek, kdy budoucí oběť bojuje o prostý život, protože pozná oči vraha), najednou poznáme, jakou strašnou věc provedl. Ale to už je pozdě. A ON vraždí a vraždí a má pocit, že dělá dobré skutky. A že se vlastně stal Bohem, který rozhoduje o lidských životech…
Každá vražda je jiná, každá se stane za jiné situace, s jinými aktéry. Jen způsob zůstává stejný. A pocity vraha… Přestože nebezpečí prozrazení stále stoupá. Jenže chuť zabíjet další a další bezbranné lidi je jako droga. Jenže tohle prostě nemůže dělat donekonečna. Někdy a někde musí udělat chybu. Díkybohu! Na vraha je nalíčena past. Skončí v ní vrah nebo přibude další oběť v podobě „volavky“ – nevinného, čistého, těžce nemocného člověka s obrovskou chutí žít.
Brilantně, chytře a napínavě napsaný knižní thriller (Vraždy ze závisti, Miroslav Skačáni, 2008), nám zprostředkuje vrahovy úmysly a prapůvodního chtíče zabíjet. Takhle nějak se to mohlo ve skutečnosti stát. A je to velmi pravděpodobné. Kolik takových lidí žije vedle nás… s námi?
Nový česko-slovenský koprodukční film Hodinu nevíš je inspirován nemocničními vraždami, zejména pak konkrétním a notoricky známým případem tzv. heparinového vraha. Kdo byl ten člověk, který přišel lidem pomáhat a místo toho je poslal na druhý břeh? Kdo je ten, který si začal hrát na Boha? Co bylo příčinou, a co se odehrávalo v mysli toho, kdo se rozhodl vykonat a vykonávat ty nejtěžší zločiny, a mít přitom ještě pocit, že vlastně dělá dobrou věc? Co nutí nadějného a inteligentního adepta studia medicíny z podstaty se změnit a páchat na lidech zlo? Je hrozná, ta představa, že vraždí člověk, kterého dobře znáte, kterého denně vídáte, máte ho vlastně rádi a který je všem nápomocný, ochotný a obětavý, i na úkor vlastního pohodlí a svých vlastních věcí. Sledujeme příběh, který se mohl stát, možná stal, a bohužel kdykoliv stát může. A první, co vás napadne, když zjistíte, koho jste vlastně znali, je - kolik chybělo, aby se obětí stal kdokoli z vašich blízkých a známých, nebo dokonce vy samotní. Příběh „heparinového vraha“ nás zasáhl na citlivém místě. Ano, tohle se opravdu mohlo stát komukoliv z nás. Tohle už nebylo „někde ve světě“. Tohle bylo opravdu hodně blízko!
